České právo se má přizpůsobit tomu, že výrobkem dnes nemusí být pouze hmotná věc. Novela občanského zákoníku připravovaná k projednání vládou rozšiřuje pravidla odpovědnosti za škodu způsobenou vadou výrobku také na digitální technologie. Za výrobek by podle návrhu mohl být považován software, firmware, počítačový program, mobilní aplikace, digitální výrobní soubor nebo systém umělé inteligence.
Návrh vychází z evropské směrnice, jejímž cílem je sjednotit pravidla odpovědnosti za škody v členských státech Evropské unie a posílit ochranu spotřebitelů. Česká republika má změny do svého právního řádu zavést nejpozději do 9. prosince letošního roku. O konkrétní podobě české úpravy bude dál rozhodovat legislativní proces.
Výrobkem může být i nehmotný kód
Dosavadní pravidla odpovědnosti za vadné výrobky byla vytvořena především s ohledem na věci, které lze fyzicky vyrobit, dodat a používat. Digitální ekonomika však tuto hranici stále více stírá. Software může být součástí automobilu, zdravotnického prostředku, domácího spotřebiče nebo průmyslového zařízení a jeho chyba může mít podobné následky jako závada mechanické součásti.
Evropská úprava proto výslovně počítá s tím, že výrobkem mohou být také operační systémy, firmware, aplikace a systémy umělé inteligence. Důvodová argumentace upozorňuje, že digitální prvky mají stále důležitější úlohu pro bezpečnost výrobků. Pokud jejich chyba způsobí újmu, neměl by být poškozený automaticky vyloučen z možnosti domáhat se náhrady jen proto, že příčinou nebyla vadná fyzická součást.
Rozšíření odpovědnosti se může týkat i škod, které nejsou spojeny s poškozením věci nebo zraněním. Nová pravidla mají počítat například se ztrátou dat nebo s psychickou újmou. Rozsah nároku bude v konkrétních případech záviset na splnění zákonných podmínek a na tom, zda poškozený prokáže existenci vady, vznik škody a souvislost mezi vadou a způsobenou újmou.
Odpovědnost se má týkat i firem mimo EU
Jednou z významných změn je požadavek, aby u každého výrobku nabízeného na evropském trhu existoval podnik se sídlem v Evropské unii, který ponese odpovědnost za případné vady. Pravidlo se má vztahovat také na výrobky pocházející od společností mimo EU, které jsou evropským spotřebitelům dostupné prostřednictvím místních dovozců nebo distributorů.
Odpovědnost bez ohledu na zavinění by se podle připravované úpravy neměla týkat pouze samotného výrobce. V určitých situacích by mohli odpovídat také poskytovatelé souvisejících služeb, dovozci, distributoři nebo další podniky zapojené do dodavatelského řetězce. Smyslem je zabránit tomu, aby poškozený spotřebitel narazil na nejasnou vlastnickou strukturu nebo na výrobce, který nemá v Evropské unii zastoupení.
Nová pravidla mají reagovat také na rozšířený prodej digitálních produktů přes internet. Spotřebitel se při nákupu aplikace, chytrého zařízení nebo služby založené na umělé inteligenci často nemusí dozvědět, kdo přesně software vytvořil, kdo jej upravuje a na koho se může obrátit v případě škody. Povinnost určit odpovědný podnik má tuto nejistotu omezit.
Spotřebitelé mohou snáze získat důkazy
Návrh zároveň mění pravidla pro dokazování. Ve sporech s technologickými společnostmi bývá spotřebitel v nevýhodě, protože nemá přístup ke zdrojovým kódům, technické dokumentaci, záznamům o vývoji ani k údajům o fungování systému. Tyto informace má obvykle k dispozici výrobce nebo provozovatel technologie.
U složitých případů má proto soud získat možnost požadovat zpřístupnění relevantních důkazních prostředků. Žalovaný by mohl být povinen nejen předložit existující dokumenty, ale také shromáždit nebo roztřídit dostupné podklady. Záměrem je vyrovnat informační rozdíl mezi spotřebitelem a technologickou společností, nikoli automaticky přenést odpovědnost na podnik bez prokázání dalších podmínek.
Pravidla mají usnadnit především případy, v nichž není možné vadu digitálního produktu běžným způsobem odhalit. Soud by mohl přihlédnout k tomu, zda výrobce požadované informace neposkytl, případně zda jejich nepředložením ztížil poškozenému možnost prokázat jeho nárok.
Smluvní záruky zůstávají zachovány
Novela nemá nahradit ostatní formy ochrany spotřebitele. Nedotčena mají zůstat práva vyplývající ze smluvní odpovědnosti za to, že výrobek nemá sjednané vlastnosti. Zachovat se mají také zákonná záruka a dobrovolné garance, které poskytuje přímo výrobce.
Odpovědnost za vadný digitální výrobek tak má představovat další právní nástroj vedle nároků ze smlouvy nebo záruky. Vláda má návrh projednat v rámci plnění povinností vyplývajících z evropské směrnice. O dalším postupu a konečném znění změn rozhodne legislativní proces v Parlamentu.
