Případné snížení hranice trestní odpovědnosti pod současných 15 let podle nejvyšší státní zástupkyně Lenky Bradáčové nemůže být jediným opatřením, které stát přijme v reakci na rostoucí agresivitu části mladistvých. V rozhovoru s moderátorem Václavem Moravcem uvedla, že změna by musela být spojena s rozsáhlou reformou výchovných ústavů a s investicemi do nových typů zařízení.
Bradáčová současný systém označila za nefunkční. Podle ní v něm vedle sebe pobývají děti s odlišnými potřebami. Některé byly do ústavní péče umístěny z výchovných důvodů, jiné se tam dostaly především kvůli své sociální situaci. Může jít například o děti, kterým zemřeli rodiče nebo o něž se nemá kdo starat. Takové děti podle nejvyšší státní zástupkyně nelze automaticky zařazovat do stejného režimu jako mladistvé, kteří představují bezpečnostní riziko.
Nižší věk musí doprovodit změna zařízení
„Samotné snížení věku bez toho, aniž bychom investovali – a dovoluji si říci nemalé finanční prostředky – do fungujících výchovných ústavů, kam budou tyto děti umisťovány, fungovat nebude,“ uvedla Bradáčová. Zároveň zdůraznila, že cílem nemá být posílání dětí do standardního výkonu trestu.
Řešení vidí ve vzniku výchovných terapeutických ústavů. Ta by podle ní měla poskytovat psychiatrickou, psychologickou a výchovnou péči, ale současně by musela být schopna chránit ostatní obyvatele a personál. Zařízení by proto měla mít pevnější pravidla a v odůvodněných případech také střežený režim.
Takto nastavený systém by mohl podle Bradáčové reagovat na různé skupiny dětí odlišně. Mladiství s projevy závažné agrese by byli odděleni od dětí, které se v ústavech ocitly bez vlastního zavinění kvůli rodinným nebo sociálním okolnostem. Současně by v nových zařízeních měla být dostupná odborná péče zaměřená na příčiny problémového chování.
Inspirace v Polsku
Jako příklad uspořádání, které podle ní nabízí účinnější práci s mladistvými pachateli, uvedla Bradáčová Polsko. Tamní systém podle jejích slov využívá ústavy kombinující psychiatrickou, psychologickou a výchovnou péči. Zařízení jsou střežená a mají pevnější pravidla než běžná ústavní péče.
Podle nejvyšší státní zástupkyně by podobný model umožnil řešit případy dětí, které se dopustily závažného jednání, aniž by stát musel volit mezi nedostatečným opatřením a běžným výkonem trestu. Klíčové by přitom bylo, aby zařízení dokázala zajistit jak odbornou práci s dítětem, tak ochranu většinové společnosti.
Bradáčová upozornila také na praktický problém současného systému. Pokud se dítě dopustí závažného skutku v době, kdy už je umístěno v nejpřísnějším výchovném opatření, jeho režim se podle ní fakticky nemění. Systém tak podle jejího hodnocení nemá dostatečný nástroj pro reakci na další zhoršení chování.
Roste násilí motivované zážitkem
Debata o věku trestní odpovědnosti souvisí také s vývojem násilné kriminality mezi dětmi a mladistvými. Podle dat Nejvyššího státního zastupitelství přibývá případů extrémní agrese, a to zejména u dětí. Objevuje se takzvané „zážitkové násilí“, při němž pachatele k útoku vede touha po adrenalinu, snaha vyzkoušet si vlastní hranice nebo jednoduše potřeba něco zažít.
Bradáčová na rostoucí intenzitu násilí mezi mladistvými upozornila už při nástupu do funkce. Aktuální výroční zpráva Nejvyššího státního zastupitelství podle zveřejněných informací potvrzuje nárůst násilně motivovaných deliktů v kategorii mladistvých pachatelů. Práce s dětmi a prevence jejich dalšího selhávání by proto podle nejvyšší státní zástupkyně měly patřit mezi priority.
Nejčastěji jde o třináctileté a čtrnáctileté děti
U dětí mladších 15 let se trestná činnost podle uvedených údajů nejčastěji objevuje ve věku 13 a 14 let. Rozdíly se však liší podle druhu skutku. U případů znásilnění se podle dostupných informací často objevují děti ve věku od devíti do dvanácti let. U těžkého ublížení na zdraví nebo drogové kriminality naopak dominují čtrnáctiletí.
Tyto údaje podle Bradáčové ukazují, že diskuse o trestní odpovědnosti se nemůže omezit pouze na samotné stanovení věkové hranice. Stát musí současně vybudovat systém, který dokáže rozlišit mezi různými příčinami dětského chování a nabídnout odpovídající odbornou i bezpečnostní reakci.
Vláda změnu zvažuje
Zvážení nižšího věku trestní odpovědnosti obsahuje programové prohlášení současné vlády. Z rozhovoru s Bradáčovou však vyplývá, že případná legislativní změna by podle ní měla být jen jednou částí širší reformy. Bez nových terapeuticky zaměřených zařízení, odpovídajícího personálu a odlišného přístupu k dětem v ústavní péči by samotné snížení hranice podle jejího názoru problém nevyřešilo.
Navrhovaný model by měl spojit výchovná opatření, odbornou léčbu a ochranu společnosti. Zároveň by měl lépe chránit děti, které se do ústavů dostaly kvůli ztrátě rodičů nebo absenci rodinného zázemí a samy se závažné trestné činnosti nedopustily.
