Dětský ombudsman Martin Beneš předložil vládě doporučení k přijetí zákona, který by zřídil nezávislou Komisi pro přezkum náhlých úmrtí dětí. Podle ombudsmana by stát měl u každého úmrtí dítěte, u něhož existuje podezření, že mu bylo možné předejít, zjistit, zda a kde selhal systém ochrany. Cílem navrhované komise má být také předcházení dalším podobným případům.
Jde o první legislativní doporučení, které Martin Beneš vládě předložil od svého nástupu do funkce. Navrhovaný orgán by měl být stálý, nezávislý a meziresortní. Jeho úkolem by bylo systematicky monitorovat a vyhodnocovat případy úmrtí dětí, posuzovat postup jednotlivých institucí a připravovat doporučení ke změnám pravidel a praxe.
Současný orgán má podle ombudsmana omezené pravomoci
Komise pro přezkum nepřirozených úmrtí dětí působí od letošního roku při ministerstvu práce a sociálních věcí. V současnosti má podobu poradního orgánu ministra. Podle Beneše však toto postavení omezuje její nezávislost i možnosti, jak jednotlivé případy komplexně posoudit.
„Každé úmrtí dítěte je tragédie. Pokud máme být schopni dobře chránit děti, musíme se poučit z případů, kdy jejich ochrana selhala. Proto je nutné, aby v České republice, tak jako v mnoha jiných zemích, systematicky fungovala nezávislá a odborná komise. Ta bude takové případy monitorovat, hodnotit a následně přijímat doporučení k systémovým změnám, aby se podobné případy neopakovaly,“ uvedl Beneš.
Ombudsman navrhuje, aby komise vznikla přímo na základě zákona a působila například pod Úřadem vlády. Právní úprava by podle doporučení měla stanovit její postavení, pravidla jmenování členů i podmínky, které mají bránit střetu zájmů. Zákonné ukotvení má zároveň posílit transparentnost činnosti a nezávislost při posuzování případů.
Členy mají být odborníci z více oblastí
Navrhovaná komise by měla spojovat odborníky z několika profesí. Zastoupeni by v ní podle doporučení měli být pediatři, psychologové a odborníci na sociálně-právní ochranu dětí. Součástí by měli být také zástupci policie nebo státního zastupitelství. Podle povahy konkrétního případu by komise mohla přizvat další specialisty.
Smyslem meziresortního složení má být možnost posoudit úmrtí z různých hledisek. Komise by se neměla zabývat pouze zdravotními okolnostmi, ale také postupem orgánů a institucí, které mohly přijít s dítětem nebo jeho rodinou do kontaktu. Právě propojení odborných pohledů má podle návrhu umožnit hledat případná systémová pochybení.
Beneš považuje za zásadní, aby komise měla dostatečný přístup k informacím. Současná podoba orgánu je podle něj v tomto ohledu výrazně omezená, což jí znemožňuje provést úplnou analýzu případu a připravit odpovídající doporučení. Bez přístupu k relevantním podkladům by podle ombudsmana nebylo možné posoudit všechny okolnosti úmrtí ani postup jednotlivých institucí.
Přístup ke spisům i zdravotnické dokumentaci
Komise by podle legislativního doporučení měla mít možnost získávat soudní a správní spisy, zdravotnickou dokumentaci a další podklady potřebné k posouzení konkrétního případu. Rozsah přístupu má umožnit provést analýzu od prvotních okolností až po postup orgánů, které se případem zabývaly.
Práce komise by se týkala velkého objemu citlivých osobních údajů. Nový zákon by proto měl současně stanovit pravidla pro jejich zpracování a ochranu. Beneš zdůraznil potřebu striktní povinnosti mlčenlivosti pro všechny, kdo by se na činnosti komise podíleli. Ochrana údajů má být součástí právní úpravy stejně jako oprávnění získávat potřebné dokumenty.
Navrhovaná komise by podle představy dětského ombudsmana neměla nahrazovat činnost policie, státního zastupitelství, soudů ani zdravotnických nebo sociálních služeb. Jejím úkolem by bylo zpětně vyhodnocovat okolnosti úmrtí a hledat opakující se nedostatky, které mohou vyžadovat změnu systému. Výsledkem její práce by měla být doporučení, nikoli rozhodnutí o vině konkrétních osob.
Výsledkem mají být systémové změny
Důvodem návrhu je přesvědčení, že jednotlivá úmrtí dětí mohou ukázat na chyby v nastavení ochrany dětí. Pokud se při posuzování případu ukáže, že některá instituce neměla dostatek informací, nepostupovala účinně nebo mezi institucemi chyběla potřebná spolupráce, komise by měla tyto skutečnosti popsat a navrhnout nápravu.
Podle doporučení by takové vyhodnocování nemělo sloužit pouze k objasnění minulého případu. Má také pomoci změnit pravidla a postupy tak, aby se podobné situace neopakovaly. Právě schopnost poučit se z případů, kdy ochrana dítěte selhala, označil Beneš za jednu z hlavních podmínek účinné ochrany dětí.
Návrh nyní představuje legislativní doporučení adresované vládě. Z poskytnutých informací nevyplývá, zda vláda rozhodla o jeho dalším projednávání ani v jakém termínu by mohl být případný zákon předložen. Jisté je, že dětský ombudsman požaduje stálý a nezávislý orgán s jasně vymezenými pravomocemi, odborným složením a přístupem k podkladům, které současné poradní uspořádání podle jeho názoru neposkytuje.
