(1) Soud uloží trest propadnutí věci, která je bezprostředním výnosem z trestné činnosti.
(2) Soud může uložit trest propadnutí věci,
a) která je nástrojem trestné činnosti, nebo
b) která je zprostředkovaným výnosem z trestné činnosti, pokud hodnota věci tvořící bezprostřední výnos z trestné činnosti není ve vztahu k hodnotě věci tvořící zprostředkovaný výnos z trestné činnosti zanedbatelná.
(3) Trest propadnutí věci může soud uložit, jen jde-li o věc náležející pachateli.
(4) Drží-li pachatel v rozporu s jiným právním předpisem věc uvedenou v odstavci 2, ve vztahu k níž je možno uložit propadnutí věci, uloží mu soud vždy i tento trest.
(5) Před právní mocí rozhodnutí platí zákaz zcizení propadlé věci, který zahrnuje i zákaz jiných dispozic směřujících ke zmaření trestu propadnutí věci.
(6) Propadlá věc připadá státu. Zástavní práva k propadlé věci nezanikají.