Co české právo považuje za problém u offshore struktur
Samotné založení firmy v zahraničí není v České republice zakázané. Problém nastává ve chvíli, kdy offshore struktura slouží jen jako formální schránka bez reálné ekonomické substance. Česká správa daní sleduje především to, kde je firma skutečně řízena, kdo v ní rozhoduje, odkud je vedené účetnictví, kde jsou zaměstnanci a zda má firma vlastní kancelář, provoz nebo vedení. Pokud je například společnost založená na Kypru, ale jednatelé, účetnictví, obchodní jednání i faktické řízení probíhá z Prahy, český finanční úřad může dospět k závěru, že jde o českou daňovou rezidenturu nebo stálou provozovnu.
V praxi se úřady dívají na soubor indicií. Mezi nejdůležitější patří:
- místo skutečného vedení společnosti,
- kdo uzavírá smlouvy a dělá strategická rozhodnutí,
- kde jsou zaměstnanci a dodavatelé,
- zda firma má reálnou kancelář, telefon, web, bankovní účet a aktivitu,
- zda odpovídá ekonomická logika celé struktury.
Jestliže offshore firma fakticky jen přeúčtovává příjmy z českého podnikání, riziko doměření daně je vysoké. Včetně penále, úroků z prodlení a případně i sankcí za nesplnění oznamovacích povinností.
Nejčastější daňová rizika: rezidence, stálá provozovna a transfer pricing
Největší omyl je představa, že stačí založit firmu v jurisdikci s nižší daní a příjem se tím automaticky „přestěhuje“. Česká legislativa pracuje s konceptem daňové rezidence. Pokud je společnost řízena z Česka, může být považována za českého daňového rezidenta bez ohledu na to, kde je zapsaná. U fyzických osob je navíc důležitý i daňový domicil a centrum životních zájmů.
Dalším častým problémem je stálá provozovna. Ta může vzniknout i bez kamenné pobočky. Stačí, když má zahraniční firma v Česku osobu, která pravidelně sjednává obchody nebo zde fakticky vykonává klíčovou činnost. V mezinárodní daňové praxi se stálá provozovna posuzuje velmi přísně, zejména u online služeb, IT projektů, marketingových agentur nebo e-commerce.
Velmi podceňované je také transfer pricing, tedy ceny mezi propojenými osobami. Pokud český podnikatel fakturuje své offshore firmě služby za výrazně podhodnocené nebo nadhodnocené ceny, musí být schopen doložit, že jde o ceny obvyklé. U skupin s větším obratem je standardem mít dokumentaci převodních cen. I menší firmy ale mohou skončit ve sporu, pokud například česká s.r.o. poskytuje marketing, vývoj webu nebo management služby zahraniční entitě bez smluv a bez doložené metodiky cen.
Praktický příklad: český founder provozuje SaaS produkt, zákazníci platí na firmu v Dubaji, ale produkt vyvíjí tým v Brně, obchodní jednání vede z Česka a zakladatel tu tráví celý rok. Pokud struktura nemá jasně popsané rozhodovací procesy, může český úřad zpochybnit zahraniční daňovou výhodu a požadovat zdanění v ČR.
Administrativní a účetní chyby, které stojí desítky tisíc korun
Offshore struktury často selhávají ne na strategii, ale na administrativě. Chybějící smlouvy, nepřesné faktury, slabé doklady o službách nebo nesprávné měnové přepočty mohou vést k doměrkům i u relativně malých firem. Z pohledu české správy daní je zásadní, aby bylo možné zpětně prokázat, za co přesně bylo placeno, kdo službu poskytl a jak vznikla cena.
Typické chyby v praxi:
- fakturace bez řádné smlouvy a předávacích protokolů,
- platby na zahraniční účet bez návaznosti na skutečné plnění,
- chybějící doklady o skutečném výkonu práce,
- neřešené DPH u přeshraničních služeb,
- používání osobních účtů nebo platebních bran bez jasné struktury.
U e-commerce nebo digitálních služeb bývá problém i v tom, že podnikatel využívá offshore firmu jen kvůli platbám, ale web, zákaznická podpora, reklama i analytika běží z Česka. V takovém případě je vhodné mít připravené minimálně smlouvy, interní procesy, evidence práce a účetní podklady. Pomáhá i pravidelný audit dokumentace třeba jednou za čtvrtletí.
Pro kontrolu lze využít jednoduchý checklist v nástrojích jako Google Drive, Notion, Airtable nebo ERP systém Pohoda/Abra Flexi. Důležité je, aby bylo možné rychle doložit historii rozhodnutí, faktur, bankovních výpisů a komunikace se zákazníky i dodavateli.
Jak se na offshore firmy dívá česká legislativa a úřady
České úřady nejsou primárně proti zahraničním strukturám. Problém mají s účelovým obcházením daní, skrýváním skutečného vlastníka a umělým přesunem zisků. V posledních letech navíc roste důraz na transparentnost díky mezinárodní výměně informací, registrům skutečných majitelů a větší digitalizaci daňové správy. Banky, platební brány i účetní firmy jsou opatrnější než dřív, protože samy nesou compliance riziko.
Užitečné je sledovat několik oblastí:
- registr skutečných majitelů a návazné povinnosti,
- CRS a automatickou výměnu informací mezi státy,
- AML pravidla u bank a fintech služeb,
- oznamovací povinnosti u přeshraničních schémat,
- DPH a místo plnění u digitálních služeb a licencí.
Zvláštní pozornost si zaslouží situace, kdy je offshore firma propojena s českou společností nebo fyzickou osobou. Pokud má český podnikatel například firmu v zahraničí a zároveň české s.r.o., musí být transakce mezi nimi obhajitelné, smluvně ošetřené a účetně správně zachycené. V opačném případě se může stát, že finanční úřad doměří daň nejen společnosti, ale i fyzické osobě kvůli nezdokumentovaným benefitům nebo skrytému vyplácení zisku.
Kdy může offshore struktura dávat smysl a jak snížit riziko
Offshore firma nemusí být sama o sobě špatně. Smysl může dávat u skutečně mezinárodního byznysu, kde máte zákazníky, tým i vedení v různých zemích, nebo když potřebujete právní rámec pro expanzi mimo EU. Podmínkou ale je, že struktura odpovídá realitě. Nestačí „papírová“ firma v daňově výhodné zemi; je potřeba ekonomická substance.
Praktický postup pro snížení rizika:
- zmapovat, odkud se firma skutečně řídí a kdo rozhoduje,
- mít písemné smlouvy mezi všemi propojenými subjekty,
- nastavit ceny mezi firmami podle tržního principu,
- oddělit bankovní účty, administrativu i účetnictví,
- zajistit skutečnou přítomnost v zahraničí: kancelář, lokální služby, případně zaměstnance,
- pravidelně kontrolovat DPH, daň z příjmů a oznamovací povinnosti.
Vyplatí se spolupracovat s daňovým poradcem, který rozumí mezinárodnímu zdanění, a s právníkem, který umí posoudit korporátní strukturu i smluvní dokumentaci. U větších struktur je vhodné mít i interní compliance proces: roční review, kontrolu skutečného vlastníka, audit smluv a přehled všech přeshraničních plateb. Pro menší firmy je často nejlepší variantou transparentní zahraniční expanze bez agresivní daňové optimalizace. Ve chvíli, kdy je struktura jednoduše vysvětlitelná a podložená dokumenty, výrazně klesá i riziko sporů s českou správou daní.
Nejspolehlivější test je jednoduchý: kdybyste měli během týdne doložit, proč firma sídlí právě v dané zemi, kdo ji řídí, jak vznikají ceny a kde vzniká hodnota, museli byste být schopni předložit konkrétní dokumenty, nikoli jen marketingový příběh o „daňové optimalizaci“. Pokud ne, je čas strukturu upravit dřív, než to udělá finanční úřad za vás.
