Kdy je souběh funkce jednatele a podnikání na OSVČ možný
Krátká odpověď zní: ano, může, ale ne automaticky a ne bez omezení. Jednatel je statutární orgán společnosti a zároveň může být fyzickou osobou podnikající na živnostenský list, pokud tím neporušuje své povinnosti vůči s.r.o. Z právního pohledu je klíčové rozlišit, v jakém postavení činnost vykonává a zda nejde o stejný obchodní model, stejnou klientelu nebo využívání majetku a know-how společnosti ve vlastní prospěch.
Typicky je souběh bez problémů například tehdy, když jednatel jako OSVČ dělá jiný typ zakázek, pracuje pro odlišný trh nebo poskytuje službu, kterou s.r.o. vůbec nenabízí. Naopak rizikové je, když s.r.o. prodává webové služby a jednatel jako OSVČ obchází stejné klienty s identickou nabídkou. V takovém případě už nejde jen o „vedlejší činnost“, ale o možné konkurenční jednání.
Z praktického hlediska si hlídejte tři roviny: předmět podnikání, okruh klientů a využití interních zdrojů. Pokud jsou ve všech třech oblastech mezi s.r.o. a OSVČ jasné hranice, je souběh obvykle obhajitelný.
Co říká právo: péče řádného hospodáře, střet zájmů a zákaz konkurence
Jednatel má vůči společnosti povinnost jednat s péčí řádného hospodáře. To znamená, že musí postupovat loajálně, informovaně a v zájmu firmy. Jakmile začne paralelně podnikat v oboru, který je pro s.r.o. relevantní, musí být schopen prokázat, že nepoškozuje společnost a nepřipravuje ji o obchodní příležitosti.
Velmi důležitý je zákaz konkurence. Ten se standardně vztahuje na jednatele a může být rozšířen nebo zpřesněn ve společenské smlouvě či ve smlouvě o výkonu funkce. Pokud jednatel bez souhlasu společnosti podniká v oboru, který je shodný nebo podobný, může tím porušit zákon i interní dokumenty firmy. Následky nejsou jen teoretické: společnost může požadovat náhradu škody, vydání prospěchu nebo dokonce odvolání jednatele.
Střet zájmů nastává zejména tehdy, když jednatel rozhoduje o zakázkách, cenách, dodavatelích nebo obchodních příležitostech, které se dotýkají jeho vlastní OSVČ. Typický problém je například situace, kdy jednatel jako OSVČ fakturuje za služby, které by jinak mohl dodat jeho vlastní s.r.o., nebo naopak přesměrovává klienty z firmy do své živnosti.
Praktické pravidlo: čím blíž je činnost OSVČ k core byznysu s.r.o., tím vyšší je riziko. Pokud je činnost totožná, je potřeba mít velmi dobře ošetřený souhlas společníků, interní procesy a dokumentaci rozhodování.
Nejčastější modely z praxe: kdy je to v pořádku a kdy už je problém
V praxi se objevují několik typických scénářů. První je poměrně bezpečný: jednatel vlastní IT firmu a jako OSVČ jednorázově školí na téma kyberbezpečnosti pro jiný segment trhu, třeba školy nebo neziskovky. Pokud nejde o klienty s.r.o. a nevzniká konkurenční vztah, bývá riziko nízké.
Druhý model je hraniční: jednatel má s.r.o. na marketingové služby a zároveň jako OSVČ nabízí grafiku, PPC nebo copywriting. Pokud se služby překrývají, společnost může namítat, že jednatel odčerpává zakázky, know-how i obchodní kontakty. Zde už je vhodné mít písemný souhlas společníků a přesně vymezené, co OSVČ smí a nesmí dělat.
Nejrizikovější je třetí model: jednatel má s.r.o. na stavební práce a zároveň jako OSVČ fakturuje stejné práce stejným zákazníkům, někdy dokonce pod cenou, aby získal zakázku mimo firmu. To už může být nejen střet zájmů, ale i porušení zákazu konkurence a potenciálně i důvod pro náhradu škody.
Užitečný test je jednoduchý:
- Prodává OSVČ stejnou nebo velmi podobnou službu?
- Kontaktuje stejné nebo potenciálně stejné klienty?
- Využívá stejné lidi, data, know-how, značku nebo vybavení?
- Rozhoduje jednatel o zakázkách, které může ovlivnit ve prospěch své OSVČ?
Pokud odpovíte alespoň dvakrát ano, je potřeba situaci řešit smluvně i procesně.
Jak si to nastavit bezpečně: smlouvy, souhlasy a interní pravidla
Nejlepší ochrana je prevence. Pokud jednatel plánuje vedlejší podnikání, měl by být jeho vztah ke společnosti co nejtransparentnější. Zásadní je smlouva o výkonu funkce, společenská smlouva a případně rozhodnutí valné hromady. V těchto dokumentech lze přesně definovat, zda je vedlejší činnost povolena, v jakém rozsahu a za jakých podmínek.
Prakticky doporučuji mít minimálně tyto body písemně:
- vymezení oboru činnosti OSVČ,
- výslovný souhlas společnosti s vedlejší činností,
- zákaz oslovování klientů s.r.o.,
- zákaz využívání interních databází, ceníků, šablon a obchodních materiálů,
- pravidlo, kdo schvaluje konfliktní zakázky,
- povinnost oznámit potenciální střet zájmů předem.
U menších firem se často vyplatí zavést jednoduchý conflict of interest policy na 1–2 strany. Není to jen korporátní formalita. Pomůže při sporu doložit, že jednatel jednal otevřeně a firma měla nastavený kontrolní mechanismus.
Pokud je ve společnosti více společníků, je vhodné souhlas s paralelní OSVČ dát do zápisu z valné hromady nebo do rozhodnutí jediného společníka. U čistě rodinných firem to bývá podceňované, ale právě tam vznikají spory nejčastěji.
Daňové, účetní a praktické dopady, které se často přehlížejí
Souběh s.r.o. a OSVČ není jen právní téma. Má i dopady na daně, odvody a účetnictví. Jednatel jako OSVČ musí vést vlastní evidenci příjmů a výdajů a oddělit je od příjmů společnosti. Pokud používá stejné auto, notebook nebo kancelář, je nutné mít jasně doložené, co patří firmě a co živnosti. Při kontrole finančního úřadu nebo OSSZ je právě toto častý problém.
Rizikové je také umělé rozdělování činností jen kvůli daňové optimalizaci. Pokud je faktický vztah mezi jednatelem a s.r.o. závislou činností nebo švarcsystémem, může být problém nejen u daní, ale i u pojistného. Finanční správa i inspekce práce se dívají na realitu, ne na název smlouvy.
Pro kontrolu doporučuji využít jednoduchý audit dokumentů a toků peněz:
- porovnat fakturace OSVČ a s.r.o. za posledních 12 měsíců,
- prověřit, zda OSVČ nemá stejné klienty jako firma,
- zkontrolovat používání firemních prostředků,
- projít e-maily, CRM a nabídky, zda nedochází k přesměrování leadů,
- ověřit, zda smlouvy neobsahují zákaz konkurence nebo mlčenlivost.
V praxi se osvědčuje i průběžná dokumentace rozhodnutí. Když jednatel řeší zakázku, která se může dotknout jeho OSVČ, měl by se z rozhodování vyloučit a nechat vše schválit jinou oprávněnou osobou nebo společníky.
Jak poznat, že už je lepší činnost oddělit nebo upravit strukturu
Pokud OSVČ začíná generovat významnou část obratu, je téměř vždy lepší zvážit oddělenou strukturu, například další s.r.o., nebo jasné vymezení kompetencí. Signálem, že současné nastavení přestává fungovat, bývá situace, kdy:
- stejné zakázky přicházejí přes firmu i živnost,
- jednatel rozhoduje o cenách a současně sám prodává podobnou službu,
- zaměstnanci firmy pracují i pro OSVČ bez smluvního rámce,
- klienti nevědí, zda jednají se s.r.o. nebo s OSVČ,
- dochází k reklamaci, ručení nebo odpovědnosti a není jasné, kdo je skutečný dodavatel.
V takové chvíli už nejde jen o daňovou nebo právní optimalizaci, ale o ochranu firmy i osobního majetku. Dobře nastavené oddělení činností, souhlas společníků a transparentní fakturace jsou levnější než řešení sporu, který může skončit žalobou, odvoláním jednatele nebo dodatečným doměřením daní.
Pokud si nejste jistí, je rozumné nechat si projít smlouvy i procesy advokátem a účetním zároveň. Právní problém a daňový problém se totiž často objeví ve stejný okamžik, jen v jiné obálce.
