Mediace je dobrovolný, důvěrný a strukturovaný proces, ve kterém nestranná třetí strana (mediátor) pomáhá dvěma nebo více stranám v konfliktu dosáhnout vzájemně přijatelné dohody. Mediace se od soudního řízení liší tím, že nesoudí ani nerozhoduje; pouze usnadňuje komunikaci a pomáhá stranám najít jejich vlastní řešení. V České republice je mediace upravena zákonem č. 202/2012 Sb., o mediaci.
Ačkoliv každý mediační proces je jedinečný, lze jej rozdělit do pěti základních fází.
Fáze 1: Příprava a zahájení mediace
Tato úvodní fáze je klíčová pro nastolení důvěry, definování procesu a určení základních pravidel.
1. Příprava a kontakt
- Prvotní kontakt: Jedna ze stran nebo soud (v případě nařízené mediace) kontaktuje mediátora.
- Posouzení případu: Mediátor posoudí, zda je spor vhodný pro mediaci (např. zda nejsou přítomny vážné překážky jako násilí nebo zneužívání) a zda má pro řešení reálný potenciál.
- Seznámení s procesem: Mediátor se seznámí s oběma stranami a vysvětlí, co mediace obnáší, jaká jsou pravidla a jaké jsou náklady.
2. Zahájení a dohoda o mediaci
- Úvodní slovo mediátora: Mediátor formálně zahájí jednání, přivítá strany a zopakuje základní principy: dobrovolnost (strany mohou kdykoli odejít), důvěrnost (vše, co se v mediaci řekne, zůstává mezi stěnami místnosti, s výjimkou zákonem stanovených povinností), a nestrannost mediátora.
- Pravidla jednání: Společně se stanoví základní pravidla pro komunikaci (např. mluvit jen o sobě, nechat druhého domluvit, neútočit osobně).
- Smlouva o mediaci: Strany podepíší smlouvu o mediaci, čímž formálně souhlasí s procesem a pravidly.
Fáze 2: Identifikace sporu a sběr informací
V této fázi strany poprvé podrobně představují své pohledy na věc. Cílem mediátora je pochopit podstatu konfliktu a zjistit, co skutečně stojí za sporem.
1. Prezentace stran (Příběhy)
- Monolog strany A: První strana dostane prostor, aby bez přerušování popsala svůj pohled na konflikt, jak vznikl a jaký dopad na ni má.
- Monolog strany B: Druhá strana učiní totéž. Mediátor dbá na to, aby emoce nepřerostly v hádku.
- Aktivní naslouchání: Mediátor pozorně naslouchá, nehodnotí, ale klade otevřené otázky (Co se stalo? Jak to vnímáte?) a ověřuje si pochopení („Jestliže tomu dobře rozumím, cítíte se podveden kvůli…“).
2. Definování témat a zájmů
- Určení témat: Mediátor s pomocí stran sestaví seznam témat, které je nutné projednat. Témata jsou formulována neutrálně (např. místo „Neochota platit dluh“ je tématem „Řešení finančního vyrovnání“).
- Odkrytí skutečných zájmů: To je nejdůležitější krok. Mediátor se ptá, proč strany něco chtějí (např. nechtějí dům, ale chtějí stabilitu pro děti; nechtějí peníze, ale chtějí uznání křivdy). Zájem je to, co stojí pod pozicí (požadavkem).
Fáze 3: Hledání řešení a generování variant
Tato fáze je kreativní a zaměřuje se na budoucnost, nikoli na chyby z minulosti.
1. Brainstorming možných řešení
- Oddělení vymýšlení od hodnocení: Strany jsou vyzvány, aby navrhly co nejvíce možných řešení, i ta, která se zpočátku zdají nesmyslná. Cílem je volně generovat nápady bez okamžité kritiky.
- Mediátorovy podněty: Mediátor může nabídnout neutrální pohledy nebo právní možnosti, aby rozšířil obzor řešení. Záměrem je hledat možnosti, kde mohou obě strany získat (win-win).
2. Krizové schůzky (Caucuses)
- Individuální rozhovory: Mediátor má právo, a často je to nutné, uspořádat oddělená jednání (caucuses) s každou stranou zvlášť.
- Cíl krizovky: V soukromí mediátor pomáhá straně prozkoumat její reálné priority, probrat citlivá témata nebo zvážit alternativy, aniž by byla pod tlakem druhé strany. Důvěrnost je zachována – mediátor sděluje druhé straně jen to, co mu první strana výslovně povolí.
Fáze 4: Vyjednávání a finální dohoda
Po shromáždění informací a nápadů následuje fáze tvrdé práce – vyjednávání a konsolidace dohody.
1. Hodnocení a výběr variant
- Realistické posouzení: Strany se vrací k vygenerovaným nápadům a společně je hodnotí z hlediska realizovatelnosti, spravedlnosti a dopadu na jejich zájmy.
- MAAP (Best Alternative To A Negotiated Agreement): Mediátor pomáhá stranám uvědomit si, jaká je jejich „Nejlepší alternativa k dohodě v mediaci“ (tj. co by se stalo, kdyby se nedohodly a šly k soudu). To je pomáhá udržet realistické očekávání.
2. Konstruování dohody
- Postupné dojednávání: Strany začínají s nejjednoduššími body a postupně se přesouvají k nejsložitějším tématům. Dohoda je konstruována krok za krokem.
- Detailní popis: Dohoda musí být specifická, měřitelná a časově ukotvená (např. „Pan Novák zaplatí částku 50 000 Kč do 15. března 2026 převodem na účet…“).
Fáze 5: Uzavření mediace a formalizace
Poslední fáze vede k formálnímu zakončení procesu a zajištění právní vymahatelnosti.
1. Uzavření dohody
- Sepis dohody: Výsledky jednání jsou sepsány do podrobného dokumentu, který se nazývá mediační dohoda nebo dohoda o narovnání.
- Kontrola mediátorem: Mediátor zajistí, že dohoda je vyvážená, srozumitelná a v souladu s právními předpisy.
2. Formalizace a ukončení
- Podpisy: Strany dohodu podepíší.
- Právní vymahatelnost: V mnoha případech (zejména v civilních a rodinných sporech) si strany dohodu nechají schválit soudem, čímž získá charakter vykonatelného soudního smíru. U trestních věcí se dohoda stává součástí narovnání schváleného státním zástupcem.
- Zpětná vazba: Mediátor poděkuje stranám za jejich úsilí a může si vyžádat zpětnou vazbu. Tím je mediace úspěšně ukončena.
Mediace je zkrátka strukturovaná cesta od konfliktu k řešení, která klade důraz na autonomii stran a vzájemnou komunikaci pod vedením kvalifikovaného odborníka.