(1) Kdo dítě nebo osobu stiženou duševní poruchou odejme z opatrování toho, kdo má podle jiného právního předpisu nebo podle úředního rozhodnutí povinnost o ně pečovat, bude potrestán odnětím svobody až na tři léta nebo peněžitým trestem.
(2) Odnětím svobody na jeden rok až pět let bude pachatel potrestán,
a) spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 v úmyslu opatřit sobě nebo jinému majetkový prospěch, nebo
b) ohrozí-li takovým činem mravní vývoj unesené osoby.
(3) Odnětím svobody na dvě léta až osm let bude pachatel potrestán,
a) spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 jako člen organizované skupiny,
b) způsobí-li činem uvedeným v odstavci 1 těžkou újmu na zdraví, nebo
c) získá-li takovým činem pro sebe nebo pro jiného značný prospěch.
(4) Odnětím svobody na tři léta až deset let bude pachatel potrestán,
a) způsobí-li činem uvedeným v odstavci 1 smrt, nebo
b) získá-li takovým činem pro sebe nebo pro jiného prospěch velkého rozsahu.