Dědické právo vzniká okamžikem smrti zůstavitele. Dědit lze na základě tří právních titulů, které mají stanovenou prioritu:
- Dědická smlouva: Má největší sílu. Jde o smlouvu mezi zůstavitelem a budoucím dědicem, kterou zůstavitel povolává druhou stranu za dědice nebo odkazovníka a druhá strana to přijímá. Zůstavitel však nemůže touto smlouvou pořídit o celé pozůstalosti, ale jen o třech čtvrtinách; zbylá čtvrtina musí zůstat volná pro pořízení závětí nebo pro dědění ze zákona.
- Závěť (pořízení pro případ smrti): Má přednost před děděním ze zákona. Zůstavitel v ní sám určí, komu a v jakém poměru má majetek připadnout.
- Zákonná dědická posloupnost: Nastupuje, pokud zůstavitel nepořídil závětí o celém majetku, nebo pokud závěť není platná či účinná, anebo pokud dědic z ní dědictví nepřijme. Zákon rozděluje dědice do šesti dědických tříd(skupin), které nastupují postupně.
Zákonné dědické třídy
Pokud nedědí dědicové v předchozí třídě, nastupují dědicové z následující třídy:
- 1. třída: Dědí děti a manžel (nebo registrovaný partner) zůstavitele, každý rovným dílem. Pokud nedědí dítě, dědí jeho potomci (vnuci, pravnuci atd.).
- 2. třída: Dědí manžel (nebo registrovaný partner), rodiče zůstavitele a dále osoby, které se zůstavitelem žily nejméně jeden rok před jeho smrtí ve společné domácnosti a pečovaly o ni nebo byly na zůstaviteli odkázány (tzv. spolubydlící). Manžel vždy dostane minimálně polovinu pozůstalosti, zbytek si rozdělí ostatní dědicové rovným dílem.
- 3. třída: Dědí sourozenci zůstavitele a opět spolubydlící. Sourozenci a spolubydlící dědí rovným dílem.
- 4. třída: Dědí prarodiče zůstavitele. Dědí rovným dílem.
- 5. třída: Dědí prababičky a pradědečkové zůstavitele. Dědí prarodiče z matčiny strany a prarodiče z otcovy strany rovným dílem (každá dvojice 1/4).
- 6. třída: Dědí sestřenice a bratranci zůstavitele.
Odúmrť: Pokud neexistuje žádný dědic, připadne pozůstalost státu jako tzv. odúmrť.
Jak se sepisuje závěť
Závěť (testament) je jednostranné právní jednání, kterým zůstavitel určuje, kdo bude dědicem jeho majetku a jaké podíly obdrží. Může být pořízena v několika formách:
1. Vlastnoruční závěť (holografní)
- Náležitosti: Musí být sepsána vlastní rukou zůstavitele a jím podepsána.
- Doporučení: Přestože to zákon výslovně nepožaduje, je vhodné připojit datum a místo pořízení. Chybějící datum může způsobit potíže, pokud by se objevilo více závětí.
2. Závěť se svědky (alografní)
- Náležitosti: Může být napsána na stroji, počítači nebo kýmkoli jiným (ne vlastní rukou zůstavitele), ale musí být podepsána zůstavitelem za současné přítomnosti dvou svědků.
- Postup: Svědci musí potvrdit, že jde o poslední vůli zůstavitele a že jsou jí schopni porozumět. Svědci se podepíší pod závěť s doložkou potvrzující jejich úlohu a uvedou své identifikační údaje (jméno, datum narození, bydliště).
- Kdo nemůže být svědek: Osoba, která má být závětí dědicem, odkazovníkem nebo osobou blízkou některé z těchto osob.
3. Závěť ve formě notářského zápisu (veřejná listina)
- Náležitosti: Je sepsána notářem.
- Výhody: Je to nejjistější forma. Notář odpovídá za její správnost a platnost a je zapsána v Evidenci právních jednání pro případ smrti, čímž je zajištěno, že se po smrti zůstavitele najde. Navíc tuto formu musí zvolit nezletilý (starší 15 let) a osoba, která nemůže číst nebo psát.
Obsah závěti: Nepominutelní dědici
Zůstavitel sice může pořídit závětí, jak uzná za vhodné, ale musí respektovat práva tzv. nepominutelných dědiců. Jsou jimi děti zůstavitele (a nedědí-li, pak jejich potomci).
- Nárok nepominutelného dědice (povinný díl):
- Nezletilý potomek má právo na tři čtvrtiny (3/4) svého zákonného dědického podílu.
- Zletilý potomek má právo na čtvrtinu (1/4) svého zákonného dědického podílu.
Pokud zůstavitel nepominutelného dědice v závěti opomene, aniž by ho platně vydědil, má tento dědic nárok na svůj povinný díl (nejedná se ale automaticky o neplatnost celé závěti).
Vydědění
Vydědění je právní úkon, kterým zůstavitel může nepominutelného dědice (dítě nebo jeho potomka) vyloučit z práva na povinný díl, který by mu jinak náležel. Vydědit lze pouze na základě zákonem taxativně stanovených důvodů. Prohlášení o vydědění se sepisuje stejným způsobem jako závěť (může být i součástí závěti) a musí být vždy uveden důvod vydědění.
Zákonné důvody pro vydědění:
Zůstavitel může vydědit nepominutelného dědice, který:
- Neposkytl potřebnou pomoc v nouzi: Typicky v nemoci nebo ve stáří, pokud mu v tom nebránila objektivní překážka.
- Neprojevuje opravdový zájem: Trvale o zůstavitele neprojevuje takový opravdový zájem, jaký by měl. Jedná se o trvalou absenci kontaktu bez vážného důvodu.
- Byl odsouzen pro trestný čin: Byl odsouzen pro úmyslný trestný čin spáchaný za okolností svědčících o jeho zvrhlé povaze (např. spáchaný surovým způsobem, proti rodině apod.).
- Vede trvale nezřízený život: Typicky jde o chronické zneužívání alkoholu, drog, hazard nebo jiné společensky nepřijatelné chování.
- Je tak zadlužen nebo si počíná tak marnotratně: Hrozí, že se pro jeho potomky nezachová povinný díl. V takovém případě musí zůstavitel vydědit nepominutelného dědice pouze tak, že jeho povinný díl zůstaví dětem tohoto vyděděného (vnuci, pravnuci).
Dědické řízení (Řízení o pozůstalosti)
Dědické řízení je soudní řízení, které má za cíl zjistit okruh dědiců, rozsah pozůstalosti a určit, komu dědictví připadne.
1. Zahájení řízení
Řízení se zahajuje automaticky z moci úřední soudem, jakmile se dozví o úmrtí osoby (na základě úmrtního listu zaslaného matrikou).
2. Pověření notáře
Soud pověří k provedení úkonů v řízení notáře jako tzv. soudního komisaře. Dědicové si notáře nemohou vybrat.
3. Předběžné šetření
Notář provede předběžné šetření (často pohovorem s osobou, která se postarala o pohřeb), aby zjistil:
- Okruh dědiců (manžel, děti, rodiče atd.).
- Rozsah majetku a dluhů zůstavitele.
- Zda zůstavitel zanechal závěť, listinu o vydědění nebo dědickou smlouvu (prověřením v Evidenci právních jednání pro případ smrti).
4. Projednání pozůstalosti
Pokud zůstavitel zanechal majetek, notář svolá dědice k jednání o pozůstalosti (konečnému jednání). Zde se předloží soupis majetku a dluhů a dohodne se na jeho ocenění.
5. Dohoda dědiců a rozhodnutí soudu
- Dohoda dědiců: Ideálním a nejrychlejším řešením je, pokud se dědici dohodnou na rozdělení pozůstalosti. Dohoda nesmí odporovat právním předpisům ani dobrým mravům a notář ji schválí.
- Nedohoda: Pokud se dědici nedohodnou, rozhodne notář (soud) o rozdělení podle dědických podílů stanovených závětí nebo zákonem. V případě sporu o dědické právo odkáže notář sporného dědice k soudu.
- Odmítnutí dědictví: Dědic může dědictví odmítnout (do 1 měsíce od vyrozumění soudem). Odmítnutí je neodvolatelné a platí pro celý podíl.
6. Nabytí právní moci
Po schválení dohody dědiců nebo po rozhodnutí notáře (soudu) nabývá usnesení právní moci. Teprve tímto okamžikem se dědicové stávají vlastníky děděného majetku.
Důležité pojmy
- Zůstavitel: Osoba, jejíž majetek se dědí.
- Dědic: Osoba, která nabývá pozůstalost (nebo podíl z ní).
- Pozůstalost: Veškeré jmění (majetek i dluhy) zůstavitele v okamžiku jeho smrti.
- Dědictví: Část pozůstalosti, která připadne dědicům.
- Nepominutelný dědic: Potomek zůstavitele, který má vždy nárok na povinný díl, pokud nebyl platně vyděděn.
- Povinný díl: Část pozůstalosti, na kterou má nepominutelný dědic nárok.
- Odkaz (legát): Odkazem se zřizuje právo na určitou konkrétní věc z pozůstalosti, nikoli na podíl. Ten, komu je odkaz zřízen (odkazovník), není dědicem a neručí za dluhy zůstavitele.