Tresty smrti v Československu (1980–1989): Poslední desetiletí absolutního trestu

Období 80. let 20. století představuje v historii Československa poslední kapitolu využívání trestu smrti před jeho definitivním zrušením v roce 1990. Zatímco v 50. letech sloužil trest smrti primárně jako nástroj politické perzekuce a justičních vražd, v 80. letech byl aplikován výhradně na ty nejobzvláštější a nejbrutálnější kriminální činy, zejména na vícenásobné a bestiální vraždy.

Přestože se Československo na konci 80. let snažilo částečně přiblížit evropským trendům v oblasti lidských práv, absolutní trest zůstával součástí právního řádu až do pádu komunistického režimu a následné Listiny základních práv a svobod.


Právní Rámec Trestu Smrti v 80. Letech

V 80. letech se trest smrti v ČSSR řídil Trestním zákonem z roku 1961 (Zákon č. 140/1961 Sb.). Trest smrti byl definován jako výjimečný trest a mohl být uložen pouze za:

  1. Trestné činy s největší společenskou nebezpečností: Především § 219 (Vražda), pokud byla spáchána zvláště zavrženíhodným způsobem (např. surovým, s rozmyslem, ziskuchtivě) nebo na více osobách.
  2. Válečné a výjimečné trestné činy: Většinou se jednalo o teoretickou možnost uplatnění u velezrady nebo teroru, ale v praxi 80. let se ukládání trestu smrti omezilo téměř výhradně na kriminální vraždy.

Trest smrti se vykonával oběšením (metoda short drop) v prostorách věznic, kde probíhala popraviště – v Česku to byla Pankrác (Praha) a na Slovensku Bratislava.


Statistika a Trend 80. Let

Přesné a kompletní statistiky pro celé desetiletí (1980–1989) jsou součástí rozsáhlých historických dokumentů, ale z dostupných údajů vyplývá, že v 80. letech došlo k výraznému poklesu počtu poprav ve srovnání s předchozími obdobími, zejména po Milostném prohlášení prezidenta Gustáva Husáka z roku 1982.

ObdobíPočet poprav (přibližně)Poznámka
1945–1989cca 1217Celkem za existenci ČSR/ČSSR.
50. létaCca 240 (převážně politické)Vrchol komunistického zneužití trestu.
80. létaŘádově nízké desítkyZaměření na nejhorší kriminální vraždy.

Charakteristické pro toto období bylo:

  • Zesílená role Prezidenta republiky: Každý rozsudek smrti podléhal řízení o milost u Prezidenta, který mohl trest změnit na doživotí.
  • Přísnost soudů: Soudy ukládaly trest smrti jen v případech extrémní brutality, což odráželo dobovou snahu prezentovat právní systém jako přísný, ale spravedlivý (zejména v kontextu kriminálního práva).

Poslední Popravení a Případy z Konce Režimu

Největší historický význam mají případy z úplného konce období, protože ukazují na přetrvávající existenci absolutního trestu až do sametové revoluce.

1. Vladimír Lulek (Poslední poprava v České části ČSSR)

  • Datum popravy: 2. února 1989, Věznice Pankrác (Praha).
  • Zločin: V prosinci 1986 v Předměřicích nad Labem, v opilosti, brutálně ubodal svou manželku a čtyři nezletilé děti (ve věku 18 měsíců až 10 let) a zranil i sousedku, která se snažila zasáhnout.
  • Charakteristika: Zločin byl mimořádně brutální a spáchaný na bezbranných obětech, což naplnilo znaky zvláště zavrženíhodného způsobu vraždy. I přes snahy o revizi a žádosti o milost byl rozsudek vykonán.

2. Štefan Svitek (Poslední poprava v celém Československu)

  • Datum popravy: 8. června 1989, Věznice Bratislava.
  • Zločin: Recidivista, který v roce 1987 ve Vinici na Slovensku brutálně ubil sekerou svou těhotnou manželku a obě dcery.
  • Charakteristika: Svitek je zapsán do historie jako poslední popravená osoba v Československu. Jeho poprava se uskutečnila pouhých pět měsíců před pádem režimu.

3. Zdeněk Vocásek (Poslední rozsudek, nevykonaný)

  • Osud: Poslední rozsudek trestu smrti v Československu byl vynesen krátce před listopadem 1989, pravděpodobně nad Zdeňkem Vocáskem za vraždu jedenáctileté dívky.
  • Zrušení trestu: Jeho poprava již nebyla vykonána. V květnu 1990 Federální shromáždění trest smrti zrušilo a všechny dosud nevykonané rozsudky (včetně Vocáskova) byly změněny na doživotní vězení.

Zrušení Trestu Smrti v roce 1990

K definitivnímu zrušení absolutního trestu v Československu došlo krátce po Sametové revoluci v rámci snahy o demokratizaci a humanizaci právního systému.

  • 2. května 1990: Federální shromáždění schválilo novelu Trestního zákona, která zrušila trest smrti a nahradila jej trestem odnětí svobody na doživotí.
  • 1. července 1990: Změna vstoupila v platnost.
  • 1991: Zákaz trestu smrti byl zakotven na ústavní úrovni v Listině základních práv a svobod (článek 6, odstavec 3): „Nikdo nesmí být zbaven života. Trest smrti se nepřipouští.“

Zrušení trestu smrti bylo jedním z prvních legislativních kroků nové demokratické éry, který symbolizoval návrat Československa k rodině civilizovaných a demokratických států. Případy Lulka a Svitka tak zůstávají mementem brutální éry, která se uzavřela až s koncem totality.