Osmdesátá léta představovala poslední dekádu trestu smrti v Československu. I když v porovnání s padesátými lety, kdy politické popravy dosáhly svého vrcholu, byl absolutní trest v tomto období ukládán výrazně méně často, nesl s sebou stále tíhu nejvyššího státního postihu. Rozsudky smrti v 80. letech byly vynášeny výhradně za nejbrutálnější kriminální trestné činy, především za obzvláště zavrženíhodné vraždy, a staly se tragickým mementem končící totality.
Právní rámec a jeho zužování
V 80. letech se trest smrti v ČSSR řídil Trestním zákonem z roku 1961 (Zákon č. 140/1961 Sb.). Ukládat se mohl jako výjimečný trest za nejtěžší trestné činy, zejména za:
- Vraždu (podle § 219): Zejména pokud byla spáchána obzvláště surovým nebo trýznivým způsobem, nebo proti více osobám, popřípadě pokud pachatel čin spáchal s cílem získat majetkový prospěch.
- Těžká ublížení na zdraví s následkem smrti.
- Vlastizradu a další vojenské trestné činy (v praxi však již v tomto období nebyl absolutní trest za politické delikty ukládán).
Od 60. let, po zmírnění politické represe, došlo k silnému zpřísnění podmínek pro uložení trestu smrti. I v případě, že zákon teoreticky umožňoval jeho uložení, soudy jej rezervovaly pouze pro nenapravitelné, společensky nejnebezpečnější recidivisty a ty, kteří prokázali mimořádnou brutalitu.
Typologie popravených v 80. letech
Na rozdíl od 50. let, kdy na popravištích umírali političtí odpůrci režimu (Milada Horáková a další), v 80. letech se jednalo téměř výhradně o kriminální delikty. Podle dostupných statistik se za éry prezidenta Gustáva Husáka (1975–1989) vykonalo 38 poprav, všechny za kriminální trestné činy.
Nejčastějšími případy, které vedly k rozsudku smrti, byly:
- Mnohočetné vraždy: Obzvláště brutální usmrcení několika obětí.
- Vraždy spojené s loupežemi: Pachatelé, kteří vraždili kvůli majetkovému prospěchu.
- Vraždy dětí, žen nebo zvláště bezbranných osob: Tyto činy byly považovány za obzvláště zavrženíhodné.
- Recidiva: Trest smrti byl často ukládán osobám, které již dříve spáchaly závažné násilné trestné činy a byly považovány za nebezpečné pro společnost.
Poslední popravy a konec absolutního trestu
Trest smrti v Československu v 80. letech definitivně vyhasl těsně před pádem komunistického režimu. Zde jsou klíčové momenty:
1. Poslední poprava na území Česka (únor 1989)
Vladimír Lulek byl poslední osobou popravenou na území dnešní České republiky.
- Datum popravy: 2. února 1989.
- Místo: Věznice Pankrác, Praha.
- Zločin: V prosinci 1986 brutálně zavraždil svou manželku a své čtyři děti ve věku 18 měsíců až 10 let. Po činu ještě zaútočil na sousedku. Lulek byl odsouzen k trestu smrti za pětinásobnou vraždu a pokus o vraždu.
2. Poslední poprava v Československu (červen 1989)
Štefan Svitek byl poslední osobou, u níž byl v Československu vykonán trest smrti.
- Datum popravy: 8. června 1989.
- Místo: Věznice v Bratislavě.
- Zločin: Svitek byl odsouzen za to, že v roce 1987 sekerou umlátil svou těhotnou manželku a své dvě dcery.
3. Poslední rozsudek (listopad 1989)
Poslední rozsudek trestu smrti v Československu byl vynesen krátce před Sametovou revolucí. Odsouzeným byl Zdeněk Vocásek, který byl odsouzen za vraždu jedenáctileté dívky. Jeho poprava byla plánována na prosinec 1989. V důsledku revolučních změn a následné amnestie prezidenta Václava Havla byl jeho trest změněn na doživotí.
Zrušení trestu smrti v roce 1990
Politické změny po listopadu 1989 měly okamžitý dopad na trestní právo. Rušení trestu smrti bylo jednou z prvních a nejdůležitějších změn v rámci humanizace justice.
- Novela trestního zákona (květen 1990): Federální shromáždění schválilo novelu trestního zákona, která trest smrti zrušila. Nejvyšším trestem se stalo doživotí.
- Amnestie Václava Havla: Prezident Václav Havel, dlouhodobý odpůrce trestu smrti, udělil amnestii, která změnila všechny dosud nevykonané rozsudky smrti na doživotní vězení.
- Ústavní zakotvení (1991): Zákaz trestu smrti byl definitivně potvrzen v ústavním pořádku Listinou základních práv a svobod (článek 6, odst. 3), kde je výslovně stanoveno, že „nikdo nesmí být zbaven života“.
Zrušením trestu smrti se Československo zařadilo mezi civilizované demokratické státy, které absolutní trest opustily. Poslední popravy z konce 80. let tak zůstávají připomínkou doby, kdy stát disponoval nejvyšší a nenapravitelnou formou postihu.