Právo životního prostředí: Povolování staveb a EIA proces

Právo životního prostředí hraje v moderní společnosti klíčovou roli, neboť zajišťuje, že ekonomický rozvoj probíhá v souladu s ochranou přírody a zdraví občanů. V kontextu stavebních projektů je nejdůležitějším nástrojem proces posuzování vlivů na životní prostředí (EIA). Tento proces není jen administrativní překážkou, ale základním pilířem, který propojuje investiční záměr s požadavky udržitelného rozvoje.

Cílem tohoto článku je detailně popsat, jak proces EIA funguje, které záměry mu podléhají a jakým způsobem ovlivňuje navazující fáze povolování staveb.


1. Co je to EIA a proč je nezbytný?

Zkratka EIA (z anglického Environmental Impact Assessment) označuje proces posuzování vlivů záměrů, staveb, činností a technologií na životní prostředí a veřejné zdraví. V České republice je tato oblast upravena primárně zákonem č. 100/2001 Sb., o posuzování vlivů na životní prostředí.

Hlavní účel procesu EIA

Hlavním cílem EIA je:

  • Identifikovat a komplexně zhodnotit potenciální negativní i pozitivní dopady plánovaného záměru (např. dálnice, velký průmyslový areál, elektrárna) na jednotlivé složky životního prostředí (voda, ovzduší, půda, fauna, flóra, ekosystémy).
  • Navrhnout opatření k prevenci, snížení nebo kompenzaci zjištěných nepříznivých vlivů.
  • Zajistit účast veřejnosti v rozhodovacím procesu, což je jeden ze základních principů environmentální demokracie.

EIA tak slouží jako zásadní podklad pro následné povolování záměru (územní rozhodnutí, stavební povolení). Bez kladného závěru z procesu EIA nelze pro daný projekt získat stavební povolení.

Kdy se proces EIA provádí?

Záměry, které podléhají posuzování EIA, jsou taxativně vyjmenovány v Příloze č. 1 zákona o EIA a dělí se do dvou kategorií:

  1. Kategorie I (Povinná EIA): Záměry, u kterých se posouzení provádí vždy povinně. Typicky se jedná o projekty s největším potenciálním dopadem (např. jaderné elektrárny, dálnice, velké skládky).
  2. Kategorie II (EIA po zjišťovacím řízení): Záměry, u kterých proběhne nejprve tzv. zjišťovací řízení. Zde příslušný úřad rozhodne (na základě kritérií a limitních hodnot), zda projekt má či nemá mít významný vliv na životní prostředí a zda tedy podlehne celému procesu EIA, nebo ne.

2. Fáze procesu EIA

Proces EIA je strukturovaný a vícefázový. Jeho průběh zajišťuje příslušný úřad, kterým je obvykle Ministerstvo životního prostředí (u největších a přeshraničních záměrů) nebo krajský úřad.

Fáze 1: Oznámení záměru (Start)

Investor (oznamovatel) předkládá příslušnému úřadu Oznámení záměru. Tento dokument popisuje základní údaje o projektu, jeho umístění, technické parametry a očekávané vlivy. Úřad oznámení zveřejní pro veřejné připomínkování.

Fáze 2: Zjišťovací řízení (Filtr)

Tato fáze probíhá u záměrů Kategorie II. Příslušný úřad na základě oznámení, kritérií (rozsah, umístění, kumulace vlivů) a obdržených vyjádření (od dotčených orgánů, obcí a veřejnosti) vydá Závěr zjišťovacího řízení.

  • Závěr „bude posuzováno“: Záměr musí podstoupit celý proces EIA. Úřad zároveň stanoví rozsah (tzv. mantinely) a obsah Dokumentace.
  • Závěr „nebude posuzováno“: Proces EIA končí a investor může přejít k navazujícímu územnímu řízení.

Fáze 3: Dokumentace a Posudek

Pokud záměr podléhá plné EIA, nastupují dvě klíčové fáze, které zpracovávají autorizované osoby (oprávnění k tomuto účelu):

  • Dokumentace EIA: Zpracovává ji investor (jeho jménem autorizovaná osoba) a detailně rozpracovává vlivy na jednotlivé složky ŽP dle stanoveného rozsahu.
  • Posudek EIA: Zpracovává ho nezávislá autorizovaná osoba vybraná příslušným úřadem. Posudek objektivně hodnotí kvalitu Dokumentace a navržených opatření.

Fáze 4: Stanovisko EIA (Konečný závěr)

Na základě Dokumentace, Posudku, případného veřejného projednání a všech obdržených vyjádření vydá příslušný úřad závazné Stanovisko EIA.

  • Souhlasné stanovisko: Obsahuje závazné podmínky (opatření, limity), které musí být dodrženy v navazujících řízeních (příprava, výstavba, provoz). Platnost stanoviska je standardně 5 let (s možností prodloužení).
  • Nesouhlasné stanovisko: Záměr nelze v dané podobě realizovat a je pro investora konečnou stopkou.

3. Integrace EIA do povolování staveb (Navazující řízení)

Stanovisko EIA je závazným podkladem pro všechny navazující správní řízení vedená podle stavebního zákona (dříve zákon č. 183/2006 Sb., nově zákon č. 283/2021 Sb., resp. 284/2021 Sb. – tzv. Nový stavební zákon).

Role Stanoviska EIA

  1. Závaznost: Stavební úřad (a dotčené orgány) je povinen v územním rozhodnutí a následném stavebním povolení zohlednit všechny podmínky stanovené ve Stanovisku EIA. Nesmí rozhodnout v rozporu s nimi.
  2. Podklad pro řízení: Stanovisko EIA musí být nedílnou součástí žádosti o územní rozhodnutí nebo stavební povolení (tzv. navazující řízení).
  3. Účast veřejnosti: Důležitým aspektem je posílená role veřejnosti. Subjekty (např. spolky), které se zapojily do procesu EIA, mají zvýhodněné postavení v navazujících řízeních a mohou napadat rozhodnutí, která nejsou v souladu s podmínkami EIA.

Integrace a zjednodušení (Nový stavební zákon)

Nový stavební zákon, který má vést k rychlejšímu a efektivnějšímu povolování, klade důraz na integraci (sloučení) mnoha dílčích řízení.

U záměrů podléhajících EIA to znamená možnost vést Společné územní a stavební řízení s posouzením vlivů na životní prostředí. Cílem je zamezit zbytečnému opakování a paralelnímu běhu procesů, a vydat tak na konci jedno rozhodnutí (povolení).

Přestože dochází k integraci řízení, samotný proces posouzení EIA zůstává oddělený a musí být dokončen a Stanovisko EIA vydáno předtím, než je vydáno samotné povolení.


4. Úloha veřejnosti a právní ochrana

Zapojení dotčené veřejnosti (občanská sdružení, spolky) je v procesu EIA klíčové a zajišťuje transparentnost.

  • Možnost vyjádření: Veřejnost má právo se vyjádřit k Oznámení záměru a k Dokumentaci EIA. Tyto připomínky musí být úřadem zohledněny a vyhodnoceny.
  • Soudní přezkum: Stanovisko EIA, případně navazující rozhodnutí (územní rozhodnutí, stavební povolení), lze napadnout u správního soudu. Soudní ochrana hraje zásadní roli, zejména v případech, kdy hrozí závažné škody na životním prostředí. Žaloba může být v opodstatněných případech přiznána odkladný účinek, což dočasně zablokuje realizaci stavby až do rozhodnutí soudu.

Právo životního prostředí tak skrze proces EIA tvoří nezbytnou „zelenou brzdu“, která vyvažuje soukromé investiční zájmy s veřejným zájmem na ochraně přírodního bohatství a zdraví budoucích generací.