Domácí mazlíček je pro většinu lidí členem rodiny. České právo však majitelům zvířat ukládá specifické povinnosti, zejména pokud jde o odpovědnost za škody způsobené zvířetem. Klíčovou změnou, která redefinovala vztah člověka a zvířete v právní rovině, bylo přijetí nového občanského zákoníku (OZ) v roce 2014.
Tento článek se podrobně zabývá postavením zvířat v právu a konkrétními pravidly týkajícími se odpovědnosti za jejich chování a způsobené škody.
1. Zvíře už není věc: Revoluce v Občanském zákoníku
Základní kámen moderní právní úpravy zvířat v České republice tvoří zákon č. 89/2012 Sb., Občanský zákoník (OZ), konkrétně § 494.
Dlouhá léta bylo zvíře v právním smyslu považováno za pouhou věc. Tato koncepce, která vycházela z římského práva, byla v roce 2014 opuštěna. Nový OZ stanovuje:
„Živé zvíře má zvláštní význam a hodnotu již jako smysly nadaný živý tvor. Živé zvíře není věcí a ustanovení o věcech se na živé zvíře použijí obdobně jen v rozsahu, ve kterém to neodporuje jeho povaze.“
Co to znamená v praxi? Ačkoli zvíře není věcí, není ani subjektem práva (jako člověk), který by mohl nést plnou odpovědnost nebo sám vykonávat svá práva. I nadále je objektem právních vztahů (lze jej vlastnit, prodat, dědit). Dereifikace (odvěcnění) zvířete však přinesla lepší ochranu: pokud je zvíře zraněno, poškozená strana (vlastník) může požadovat náhradu nejen za hodnotu zvířete (jako dříve u věci), ale i za náklady na jeho léčení.
2. Odpovědnost za škodu způsobenou zvířetem: Absolutní objektivní princip
Klíčovým tématem je, kdo nese odpovědnost, když zvíře způsobí škodu na majetku, zdraví nebo životě jiné osoby. Pravidla jsou upravena v § 2933 a násl. OZ.
Vlastník zvířete odpovídá vždy
Základní pravidlo vychází z principu objektivní odpovědnosti. Podle § 2933 OZ platí:
„Způsobí-li škodu zvíře, nahradí ji jeho vlastník, ať již bylo pod jeho dohledem nebo pod dohledem osoby, které vlastník zvíře svěřil, anebo zda zvíře uteklo či se zatoulalo.“
- Absolutní objektivní odpovědnost: Vlastník odpovídá za škodu bez ohledu na zavinění. Nezáleží na tom, zda zvířeti věnoval náležitou péči. Jedinou důležitou skutečností je, že škoda vznikla v důsledku chování zvířete (např. kousnutí, poškrábání, sražení cyklisty, znečištění).
- Uprchlé nebo zatoulané zvíře: Odpovědnost vlastníka trvá, i když zvíře uprchlo a on neměl možnost jeho chování ovlivnit.
Kdo nese odpovědnost společně s vlastníkem?
Zákon rozšiřuje okruh odpovědných osob na principu společné a nerozdílné odpovědnosti (solidární odpovědnost):
- Osoba, které bylo zvíře svěřeno: Pokud vlastník svěří zvíře jiné osobě (např. venčiteli, do hotelu pro psy, rodinnému příslušníkovi), odpovídá tato osoba za škodu způsobenou zvířetem společně a nerozdílně s vlastníkem. Poškozený si může vybrat, po kom bude náhradu škody požadovat.
- Chovatel nebo uživatel: Podobně odpovídá i ten, kdo zvíře chová nebo jej jinak užívá (např. nájemce bytu, který má dovoleno zvíře chovat, i když není jeho vlastníkem).
3. Zvláštní pravidla a možnosti zproštění odpovědnosti (Liberace)
V zásadě platí, že vlastník se objektivní odpovědnosti za škodu způsobenou zvířetem zprostit nemůže. Existuje však jedna důležitá výjimka, která se týká tzv. privilegovaných zvířat.
Privilegovaná zvířata (§ 2934 OZ)
Pokud domácí zvíře slouží k jednomu z následujících účelů, má vlastník možnost se odpovědnosti zprostit (tzv. liberace):
- K výkonu povolání (např. policejní, záchranářský, pastevecký pes).
- K jiné výdělečné činnosti nebo k obživě (např. hospodářské zvíře).
- Jako pomocník osoby se zdravotním postižením (např. asistenční nebo vodicí pes).
Podmínka liberace: Vlastník (nebo osoba, které bylo zvíře svěřeno) se zprostí povinnosti k náhradě škody, pokud prokáže, že:
- Při dozoru nad zvířetem nezanedbal potřebnou pečlivost nebo
- Škoda by vznikla i při vynaložení potřebné pečlivosti.
Prakticky to znamená, že u asistenčního psa, který se choval nepředvídatelně navzdory veškerému řádnému výcviku a péči, je šance na zproštění odpovědnosti.
Svémocné odnětí zvířete (§ 2935 OZ)
Pokud bylo zvíře vlastníkovi svémocně odňato (např. ukradeno), nese odpovědnost primárně ten, kdo jej odňal.
- Vlastník se v takovém případě zbavuje odpovědnosti, pokud prokáže, že učinil opatření, aby odnětí zabránil.
- Pokud by se však ukázalo, že krádeži nebránil dostatečně (např. nechal psa uvázaného bez dozoru před obchodem, kde došlo k jeho krádeži), odpovídá společně a nerozdílně se zlodějem.
4. Ochrana zvířat: Zákon proti týrání
Zatímco Občanský zákoník řeší soukromoprávní vztahy (odpovědnost za škodu), Zákon č. 246/1992 Sb., na ochranu zvířat proti týrání (zákon na ochranu zvířat), řeší vztah člověka ke zvířeti z veřejnoprávní (etické a trestněprávní) roviny.
Účelem tohoto zákona je chránit zvířata před:
- Týráním (fyzickým i psychickým, včetně zanedbání péče).
- Poškozováním jejich zdraví.
- Bezdůvodným usmrcováním.
Tento zákon definuje zvíře jako živého obratlovce schopného pociťovat bolest a utrpení a stanovuje podmínky pro chov, přepravu, prodej a provádění bolestivých zákroků. Porušení tohoto zákona může vést k vysokým pokutám (přestupky) nebo v závažných případech i k trestní odpovědnosti (trestný čin Týrání zvířat).
5. Jak se chránit před riziky? Pojištění odpovědnosti
Vzhledem k přísnému režimu objektivní odpovědnosti je pro každého majitele zvířete klíčové pojištění.
Pojištění odpovědnosti z držby zvířete (Pojištění pro případ odpovědnosti za škodu v běžném životě):
- Tato pojistka kryje škody, které zvíře způsobí třetím osobám (fyzickým i právnickým).
- Typicky zahrnuje škody na zdraví (léčebné výlohy pokousané osoby, náhrada za bolest a ztížení společenského uplatnění) a škody na majetku (rozbitá váza, poškozený plot, zničený koberec).
- Pojištění zařazené do běžného pojištění domácnosti/odpovědnosti v běžném životě je základní ochranou pro majitele psa, kočky nebo jiného mazlíčka.
Vlastnictví domácího mazlíčka je v českém právu spojeno s významnými závazky. Zatímco dereifikace zvířete v Občanském zákoníku posílila jeho ochranu jako smysly nadaného tvora, pravidla odpovědnosti za způsobenou škodu zůstávají pro vlastníky velmi přísná. Je proto nezbytné nejen dodržovat Zákon na ochranu zvířat proti týrání, ale především zajistit, aby zvíře nepůsobilo škody, a být pro tyto případy adekvátně pojištěn.