„Právo na zapomnění“ (Right to be forgotten, RTBF) představuje jeden z nejsledovanějších a nejkontroverznějších právních fenoménů digitální éry. Není to právo na vymazání historie, ale spíše právo jednotlivce žádat, aby určité zastaralé, irelevantní nebo nepřesné informace o něm byly odstraněny z výsledků vyhledávání na internetu. Tento koncept staví proti sobě dvě základní hodnoty moderní společnosti: ochranu soukromí a osobních údajů na straně jedné a právo veřejnosti na informace a svobodu projevu na straně druhé.
Historický základ: Přelomový rozsudek Google Spain
Ačkoli má právo na zapomnění kořeny v judikatuře a právních systémech sahajících do minulého století (především ve Francii a Itálii), moderní éru tohoto fenoménu definoval rozsudek Soudního dvora Evropské unie (SDEU) z roku 2014 ve věci Google Spain.
Kauza Costeja González
Španělský občan Mario Costeja González se domáhal odstranění odkazu na článek z roku 1998, který oznamoval prodej jeho nemovitosti kvůli dluhům. Ačkoli byly dluhy dávno splaceny a záležitost vyřešena, vyhledávání jeho jména stále odkazovalo na tuto nepříjemnou a již neaktuální informaci.
SDEU rozhodl ve prospěch Gonzáleze a stanovil, že:
- Vyhledávač (jako je Google) je správcem osobních údajů, a proto podléhá evropské legislativě o ochraně údajů.
- Pokud jsou odkazy na osobní údaje po čase irelevantní, neaktuální nebo nadměrné vzhledem k účelu zpracování, musí vyhledávač na základě žádosti jednotlivce takové odkazy z výsledků vyhledávání odstranit.
Tímto rozhodnutím SDEU fakticky uzákonil právo na zapomnění v rámci Evropské unie a vyvolal globální debatu.
Legislativní zakotvení: Nařízení GDPR
Po rozsudku Google Spain bylo právo na zapomnění formálně zakotveno v unijní legislativě, konkrétně v Obecném nařízení o ochraně osobních údajů (GDPR), a to v článku 17 pod názvem „Právo na výmaz“.
GDPR dává fyzické osobě právo žádat správce (včetně vyhledávačů, ale i jiných provozovatelů webu) o bezodkladné vymazání osobních údajů, pokud nastane některý z následujících důvodů:
- Údaje již nejsou potřebné pro účely, pro které byly shromážděny.
- Subjekt údajů odvolal souhlas a neexistuje žádný jiný právní důvod pro zpracování.
- Subjekt údajů vznese námitky proti zpracování.
- Údaje byly zpracovány protiprávně.
- Údaje musí být vymazány ke splnění právní povinnosti.
Důležité rozlišení: V kontextu vyhledávačů (RTBF) se nejedná o fyzické smazání článku z původního zdroje, ale pouze o odstranění odkazu z výsledků vyhledávání, aby k informaci nebylo možné snadno dojít zadáním jména.
Kontroverze a výzvy v praxi
Uplatňování práva na zapomnění je neustále předmětem sporů a diskusí. Je totiž nutné najít rovnováhu mezi ochranou jedince a právem veřejnosti na přístup k informacím.
Kolize se svobodou projevu a informací
Největší spor nastává, když se právo jednotlivce na soukromí střetne s právem veřejnosti na informace. Správce údajů (vyhledávač) musí v každém případě individuálně posoudit, zda je převažující:
- Zájmy subjektu údajů: Jsou informace staré, nepravdivé, týkají se soukromí?
- Veřejný zájem: Týkají se informace veřejně činné osoby (politik, sportovec, podnikatel)? Jsou informace důležité pro transparentnost, trestní řízení nebo historii?
Typicky je zamítnuta žádost o výmaz informací týkajících se kriminální činnosti u veřejně činných osob nebo informací nezbytných pro historický či vědecký výzkum.
Geografický rozsah platnosti
Rozsudek SDEU původně stanovil, že odstranění odkazů se vztahuje pouze na evropské domény vyhledávače (např. Google.cz, Google.fr). To znamenalo, že daná informace mohla být nalezena po přepnutí na globální doménu (např. https://www.google.com/search?q=Google.com).
V roce 2018 však SDEU rozhodl v kauze Google vs. CNIL (francouzský úřad pro ochranu dat), že pokud je výmaz nařízen evropským úřadem, měl by vyhledávač provést opatření, která zabrání zobrazení odkazu i na celosvětové úrovni, pokud je vyhledávání prováděno z území EU.
Shrnutí dopadů na online prostředí
Fenomén práva na zapomnění trvale proměnil fungování internetu a donutil technologické giganty k významným změnám v jejich algoritmech a procesech:
| Dopad | Popis |
| Vyhledávače | Musí zřídit interní týmy a sofistikované automatizované systémy pro manuální posuzování stovek tisíc žádostí ročně. |
| Obsahoví správci | Provozovatelé webových stránek se mohou setkat s přímými žádostmi o výmaz podle článku 17 GDPR, musí proto revidovat své zásady uchovávání dat. |
| Jurisdikce | RTBF posílilo pravomoc evropských regulátorů nad globálními internetovými korporacemi a podtrhlo princip, že evropské právo platí pro data Evropanů, bez ohledu na to, kde se servery nacházejí. |
Právo na zapomnění je tak dynamický, neustále se vyvíjející mechanismus, který slouží jako digitální korektor historie. Umožňuje jednotlivcům „přepsat“ svou digitální stopu ve chvíli, kdy staré hříchy nebo omyly již nemají relevanci pro současný život, čímž podporuje reintegraci a právo na nový start, aniž by však došlo k popření historické pravdy nebo omezení svobody médií.