Výkon právnické profese, zejména pak advokacie, je založen na důvěře, profesionalitě a přísném dodržování etických standardů. Advokáti i soudci hrají klíčovou roli v systému spravedlnosti, a proto jsou na ně kladeny vysoké nároky, které přesahují rámec pouhého dodržování zákonů. Tento článek se podrobně zaměří na advokátní etiku v České republice a na možnosti podání stížnosti na justiční orgány, konkrétně na soudce a průběh soudního řízení.
I. Advokátní etika: Pilíře profesionálního chování
Advokátní etika představuje souhrn pravidel a principů, které usměrňují chování advokátů ve vztahu ke klientům, protistranám, soudům, státním orgánům a vůči advokátnímu stavu jako takovému. V České republice jsou tato pravidla primárně upravena v zákoně o advokacii a detailně rozvedena v Usnesení Představenstva České advokátní komory č. 1/1997 Věstníku, kterým se stanoví pravidla profesionální etiky a pravidla soutěže advokátů České republiky (Etický kodex).
Základní povinnosti a principy
Advokát je při výkonu advokacie povinen jednat čestně a svědomitě a chránit a prosazovat práva a oprávněné zájmy klienta. Mezi nejdůležitější etické a zákonné principy patří:
- Důvěra a loajalita ke klientovi:
- Přednost zájmů klienta: Oprávněné zájmy klienta mají přednost před vlastními zájmy advokáta i před jeho ohledem na jiné advokáty.
- Řádná informovanost: Advokát je povinen klienta řádně informovat o průběhu vyřizování věci a poskytovat mu včas vysvětlení a podklady.
- Vázanost pokyny klienta: Advokát je vázán pokyny klienta, ledaže by byly v rozporu s právním nebo stavovským předpisem. V takovém případě je povinen klienta poučit.
- Povinnost mlčenlivosti 🤫:
- Jde o jednu z klíčových povinností advokáta. Advokát je povinen zachovávat mlčenlivost o všech skutečnostech, o nichž se dozvěděl v souvislosti s poskytováním právních služeb. Tato povinnost trvá i po ukončení zastupování. Výjimky jsou stanoveny zákonem (např. povinnost překazit spáchání trestného činu).
- Čestnost a důstojnost stavu:
- Advokát je povinen postupovat tak, aby nesnižoval důstojnost advokátního stavu. Projevy advokáta v souvislosti s výkonem advokacie musí být věcné, střízlivé a nikoliv vědomě nepravdivé.
- Advokát musí jednat poctivě vůči klientům, soudům, protistranám i ostatním advokátům. V řízení má povinnost respektovat zákonná práva ostatních účastníků.
- Zákaz střetu zájmů:
- Advokát musí odmítnout poskytnutí právních služeb, pokud hrozí střet zájmů (např. pokud již poskytl právní služby osobě, jejíž zájmy jsou ve stejné věci v rozporu se zájmy žadatele).
Kárná odpovědnost advokáta
Pokud advokát poruší své profesní povinnosti (včetně etických pravidel) nebo se dopustí jednání, které snižuje důstojnost advokátního stavu, může být stíhán v kárném řízení před Českou advokátní komorou (ČAK).
- Podání stížnosti: Stížnost na advokáta může podat k ČAK kdokoli (klient, protistrana, soud, orgán státní správy). Stížnost by měla obsahovat popis jednání advokáta, které stěžovatel považuje za neetické nebo protiprávní.
- Kárné sankce: V případě prokázání kárného provinění může být advokátovi uložena jedna z kárných sankcí, které sahají od písemného napomenutí přes pokutu až po dočasný či trvalý zákaz výkonu advokacie.
II. Etické požadavky na soudce a justiční orgány
Ačkoli soudci nejsou členy advokátní komory, podléhají obdobně přísným etickým a zákonným pravidlům, které zajišťují nezávislost a nestrannost soudnictví. Tyto principy jsou zakotveny zejména v Ústavě ČR, zákoně o soudech a soudcích a dále rozvedeny v Etickém kodexu soudce (vypracovaném pod záštitou Nejvyššího soudu) a Etických zásadách chování soudce (vydaných Soudcovskou unií).
Klíčové principy soudcovské etiky
- Nezávislost a nestrannost:
- Soudce vykonává svou funkci nezávisle, na základě vlastního hodnocení skutečností a svědomitého výkladu a aplikace zákona.
- Musí se zdržet všeho, co by mohlo narušit důvěru v nestrannost soudnictví, a to jak při výkonu funkce, tak v osobním životě.
- Důstojnost funkce:
- Soudce se chová tak, aby jeho chování nesnižovalo vážnost soudcovského stavu.
- Jeho vystupování musí být zdvořilé, korektní a důstojné vůči všem účastníkům řízení a ostatním osobám.
- Zákaz ovlivňování:
- Soudce se zdrží projevů, které by mohly ovlivnit výsledek řízení nebo vzbudit pochybnost veřejnosti o nestrannosti řízení, a to i ve věcech, které neprojednává.
- Rychlost řízení:
- Soudce má povinnost přispívat k tomu, aby řízení probíhalo bez zbytečných průtahů.
III. Možnosti podání stížnosti na soudce a průběh řízení
Občané mají právo stěžovat si na nevhodný postup soudů a soudců, přičemž je nutné striktně odlišit stížnost na průběh řízení/chování soudce od opravných prostředků proti rozhodnutí soudu.
A. Stížnost na postup soudu nebo chování soudce (Dohledová stížnost)
Tato stížnost slouží k nápravě průtahů v řízení nebo nevhodného či neetického chování soudních osob, které není v souladu se zákonem nebo Etickým kodexem.
- Na co lze stížnost podat?
- Průtahy v řízení (např. dlouhé čekání na nařízení jednání, vypracování rozhodnutí).
- Nevhodné chování soudce, soudních úředníků či zaměstnanců (např. nekorektní jednání, hrubost).
- Narušování důstojnosti soudního jednání.
- Na co nelze stížnost podat?
- Obsah soudního rozhodnutí (rozsudku, usnesení). K tomu slouží výhradně řádné a mimořádné opravné prostředky (viz níže).
- Kdo stížnost vyřizuje?
- Stížnost se podává předsedovi soudu, kterého se stížnost týká (např. předsedovi okresního soudu). V případě nespokojenosti s vyřízením lze požádat o přezkoumání nadřízený orgán státní správy soudů (např. předsedu krajského soudu, popř. Ministerstvo spravedlnosti).
- Náležitosti stížnosti:
- Jméno, příjmení a adresa stěžovatele.
- Označení soudu a spisová značka řízení.
- Konkrétní popis toho, v čem jsou spatřovány průtahy nebo nevhodné chování (kdy a co se stalo).
- Datum a podpis.
- Výsledek stížnosti: Pokud je stížnost shledána důvodnou, orgán státní správy soudu přijme opatření k odstranění zjištěných závad (např. předseda soudu udělí soudci výtku nebo podá kárnou žalobu).
B. Kárná žaloba na soudce
V případě závažného porušení povinností může být na soudce podána kárná žaloba k Nejvyššímu správnímu soudu (NSS), který funguje jako kárný soud.
- Kdo podává kárnou žalobu?
- Kárnou žalobu nemůže podat stěžovatel (veřejnost), ale pouze kárný žalobce (např. ministr spravedlnosti, předseda Nejvyššího soudu, předseda vrchního či krajského soudu).
C. Návrh na určení lhůty k provedení procesního úkonu
Pokud dochází ke zjevným průtahům v řízení, může účastník řízení podat Návrh na určení lhůty k provedení procesního úkonu.
- O tomto návrhu nerozhoduje předseda soudu, ale nadřízený soud (např. krajský soud pro okresní soud). Nadřízený soud může soudci uložit, aby procesní úkon provedl do určité lhůty.
D. Opravné prostředky proti rozhodnutí
Je klíčové zdůraznit, že žádná stížnost na průběh řízení nemůže změnit obsah soudního rozhodnutí (rozsudku, usnesení). K tomu slouží výhradně následující prostředky:
- Odvolání: Řádný opravný prostředek proti nepravomocnému rozhodnutí soudu prvního stupně.
- Dovolání: Mimořádný opravný prostředek proti pravomocnému rozhodnutí odvolacího soudu, o kterém rozhoduje Nejvyšší soud.
- Ústavní stížnost: Krajní prostředek k Ústavnímu soudu v případě porušení ústavně zaručených základních práv a svobod.
E. Veřejný ochránce práv (Ombudsman)
V případě nespokojenosti s vyřízením stížnosti orgánem státní správy soudu (předsedou soudu) je možné se obrátit na Veřejného ochránce práv (Ombudsmana). Ombudsman sice nemá pravomoc měnit rozhodnutí soudů ani rušit jejich postupy, ale může prověřit, zda postup orgánu státní správy byl v souladu se zákonem, a doporučit nápravu.
Profesní etika je pro advokáty a soudce neodmyslitelnou součástí jejich poslání. Vysoký etický standard je základem pro důvěru veřejnosti ve spravedlnost. Zatímco advokáti podléhají kárné odpovědnosti před Českou advokátní komorou, soudci jsou pod dohledem orgánů státní správy soudů (předsedů soudů a Ministerstva spravedlnosti) a kárných senátů. Možnost podání stížnosti na justiční orgány je důležitým kontrolním mechanismem, který umožňuje občanům domáhat se nápravy v případě průtahů, nebo nevhodného chování, avšak nikoli měnit meritum soudního rozhodnutí, k čemuž slouží opravné prostředky.